Golden
Bay
Golden bay je velký, ze tří světových stran
uzavřený záliv na samém severozápadě Jižního ostrova NZ. Z jihu je ohraničený
národním parkem Abel Tasman, ze západu pohořím Abel Tasman, ve kterém se
rozprostírá Kahurangi NP a ze severu asi 30km dlouhou písečnou kosou Farewell
Spit. V roce 1642 zde kotvil Abel Tasman, který tu chtěl načerpat zásoby,
především pitné vody, ale po krvavém setkání s místními maorskými obyvateli
odplul s nepořízenou. Zátoku pojmenoval Murderers Bay (Zátoka Vrahů).
Zátoka pak ještě několikrát změnila své jméno, aby nakonec po nálezu zlata
v Collingwoodu v roce 1850 dostala současný název Golden Bay. Moře
v zátoce je poměrně klidné, mělké a na místní poměry také teplé, jeho vody
oplývají bohatým mořským životem. Často se stává, že zde na mělčinách
v blízkosti Farewell Spit uvíznou při odlivu kytovci, neboť ten
v mělkých místech dosahuje několika stovek metrů. Největším městečkem Golden Bay je Takaka
(kulturní a obchodní centrum, kde leží i kiwi sad, ve kterém pracujeme), jinak
je celá oblast kromě pobřeží a okolí hlavní silnice jen řídce osídlena.
 |
| Vyhlídka na Golden Bay |
 |
| Takaka Village Green |
 |
| Přístav v Limestone Bay |
 |
| Přístav v Limestone Bay |
 |
| Golden Bay, nedaleko památníku A. Tasmana |
 |
| Západ nad Golden Bay |
Pupu Springs
Asi tři kilometry západně od Takaky se
nalézají prameny Te Waikaropupu Springs (Pupu Springs) největší sladkovodní
prameny na Australoasijském kontinentě. Jedná se o dešťovou vodu vsáklou
v horách nedaleko Upper Takaka, pod obrovským tlakem filtrovanou přes
vápencové podloží, díky dioritovému předělu vytlačenou na povrch. Věří se, že
je to jeden z nejčistších zdrojů vody na světě, dokonce nejčistší pramen
na světě, čistější voda je snad už jen v arktických ledovcích. Měřením
byla stanovena průhlednost na úctyhodných 63m. Hlavní pramen, který obsahuje
vodu filtrovanou v zemských hlubinách přes 10 let, chrlí na jediném místě neuvěřitelných
14-27 kubických metrů křišťálově čisté vody za sekundu. Nedaleko je několik
menších pramenů obsahujících povrchovou vodu, setrvávající pod zemí jen něco
málo přes rok, napájejících koryto potoka Fish Creek. Nedaleko v moři se pak
pod hladinou nachází další dvě taková místa. Odhadovaná velikost podzemního
rezervoáru je neskutečných 1,5 km krychlových. Není proto divu že voda ve vodovodním
řadu v Takace byla označena jako nejčistších na NZ.
Od parkoviště naše kroky vede nenáročná
pěšinka, která po několika lávkách překonává vody potoků a podmáčených částí
lesa. Obsahuje naučnou stezku o vzniku deštného pralesa, jak vyrostou nejprve
křoviny, které pak poskytnou ochranu před povětrnostními podmínkami vyšším
druhům a tak to jde celé dokola, až stojíte v temném lese s mohutnými
k obloze se tyčícími velikány. Místy jsou ještě patrné pozůstatky zlaté
horečky v podobě z kamenů zbudovaných zídek, svádějících vodu na síta
zlatokopů. Přicházíme na místo, kde se před námi z ničeho nic otevírá řeka
vyvěrající ze země. Pro představu je mohutná asi jako Vltava v Českých
Budějovicích, nebo Lužnice v Bechyni. Hloubku lze díky čistotě jen velmi
těžko odhadnout (podle tabule je to necelých 7m), pod hladinou vidíme království
zelených vodních rostlin a sem tam zahlédneme stín ryby. Na ochozu je zbudováno
vodní okno se soustavou zrcadel umožňující nahlédnout do vodního světa. Dlouho
tu stojíme ohromeni tímto zázrakem přírody a pozorujeme měnící se intenzitu
vyvěrající vody. Po cestě zpět ještě obdivujeme vedlejší pramen s písčitým
dnem a poetickým názvem Dancing Sand. Opravdu to vypadá, jako by písky u dna
tančily mezi zelenými rostlinami. Celé území je posvátné pro původní maorské
obyvatele, kteří si jsou a vždy byli dobře vědomi významu dobrého zdroje pitné
vody pro člověka. Proto je zde zakázáno koupání,
dokonce se vody byť jen dotknout.
Anatoki
Salmon Farm
Nedaleko našeho sadu kousek proti proudu
Anatoki river na začátku údolí zařezávajícího se do okolních hor leží lososí
sádky s rybníkem napájeným čistou vodou z řeky. V neděli těsně
po našem příjezdu je zde akce, při které prodávají 1 Kg čerstvého lososa,
kterého si sami vylovíte za 15 dolarů. Neváháme a spolu s našimi spolupracovníky
česko-estonským párem Matějem a Nellou vyrážíme zkusit naše rybářské štěstí a
umění. I když o umění se dá mluvit těžko a o štěstí už vůbec, neboť lososí
potěr putuje z jedné nádrže do druhé, záleží na jejich velikosti, krmený
stále stejnými granulemi, aby až doroste požadované velikosti, byl vypuštěn do
přilehlého rybníka, kde ho pak lovíte na vyfasovanou udici s korálkem ve
tvaru granule místo návnady. Je pěkné nedělní dopoledne a malé parkoviště před
lososí farmou je téměř zaplněno. Chvilku pozorujeme chlapíka krmícího lososí
potěr v nádržích, který na každou lopatku granulí reaguje mocným zavířením
vody, pak fasujeme nezbytnou udici s korálkem, podběrák, krabici na
ulovené ryby a osten určený k jejich usmrcení. Pro začátek se spokojíme
s jedním prutem, s tím, že se o něj budeme střídat, dokud neulovíme
nedělní oběd. Na břehu rybníka je živo, všude kolem jsou rodinky s dětmi a
další rybáři, kteří tahají z vody jednoho lososa za druhým. Není se co
divit, neboť díky čisté vodě můžete krásně vidět kolik ryb pod hladinou je.
Zanedlouho zjišťujeme, že losos není zas úplně pitomá ryba a i když zareaguje
na pohyb háčku s korálkem, posléze zjistí, že je to přece jen kus plastu a
do návnady se nezahryzne. Rozhodneme se zvýšit šance na ulovení nafasováním
dalšího prutu, s tím, že když nebude zbytí, strategii ještě vyšperkujeme
nákupem pytlíku skutečných granulí, k zamaskování té plastové. Ještě než
nahodíme právě přinesenou druhou udici, Nella úspěšně zasekne tu první a už
tahá lososa ke břehu. Rychle jí pomáháme podběrákem a ukládáme zmítající se
rybu do připravené krabice. Mým úkolem je lososa usmrtit, Matěj mi lososa
přidrží, aby se tolik nemrskal, a já mu proženu kovový osten hlavou. Pak
vítězoslavně kráčíme zpět k restauraci a recepci. V recepci nám přepravku
zváží, zeptají se, co mají s ulovenou rybou udělat. Na výběr je několik
možností, od toho odnést si rybu celou, přes nafiletování, steakování, až po
grilování nebo zauzení. My volíme grilování/uzení filetů na pepři
s citronem. Klárka ještě chlapíkovi za pultem říká, že si nejsme tak úplně
jisti tím, zda je ryba skutečně mrtvá, ten jen nadzdvihne víko bedny, mrkne
dovnitř a s úsměvem odvětí, že tahle tak rozhodně vypadá. Příprava trvá
zhruba tři čtvrtě hodiny, čas nám rychle uteče nad sklenkou studeného nápoje ve
stínu restaurace za příjemné kulisy jazzového tria hrajícího pohodovou muziku
přímo mezi stoly. Čerstvý losos je jednoduše vynikající!
 |
| Ta koza, ta už mě vůbec neposlouchá |
 |
| Multilingvní uvítání |
 |
| Sádky |
 |
| Rybářova dcera |
 |
| Smrt, vražda, zabití |
 |
| Mrtvý losos |
 |
| Živá kapela |
 |
| Mňam! |
Český
chléb
Po vzoru našeho předchůdce Franty a našich
česko-estonských spolubydlících se pouštíme do výroby domácího chleba.
Postupujeme podle několika receptů nalezených na internetu a receptur již
vyzkoušených našimi kolegy. Musíme trochu improvizovat, protože nemáme kvásek a
nepodařilo se nám sehnat žitnou mouku. Nakonec se nám daří vypracovat pěkné
těsto, které po hodině krásně vykyne. Trochu ho zpracujeme a vyklopíme do
hlubokého pekáčku, který má přibližný tvar bochníku, strčíme do trouby a
čekáme, jak se experiment povede. Jsme mile překvapeni, bochník má pěknou
křupavou kůrku a chutná i voní podobně jako chléb, na který jsme v našich
končinách zvyklí. K dosažení dokonalosti nás však čeká ještě dlouhá cesta!
Žádné komentáře:
Okomentovat