Napier
Ráno se vracíme do Napieru, městečka které v roce 1931 téměř srovnalo se zemí ničivé zemětřesení, aby jako příslovečný Fénix následně povstalo z popela vybudováno ve stylu Art deco, abychom zde hledali práci. Někdy v únoru se zde koná velký Art deco festival a celé město se na několik dní promění v kulisu 30. Let, ulicemi zní swing, prohánějí se veterány a procházejí lidé v dobových kostýmech.
Ráno se vracíme do Napieru, městečka které v roce 1931 téměř srovnalo se zemí ničivé zemětřesení, aby jako příslovečný Fénix následně povstalo z popela vybudováno ve stylu Art deco, abychom zde hledali práci. Někdy v únoru se zde koná velký Art deco festival a celé město se na několik dní promění v kulisu 30. Let, ulicemi zní swing, prohánějí se veterány a procházejí lidé v dobových kostýmech.
 |
| Napier |
 |
| Napier, přístav |
 |
| Napier |
 |
| Napier |
 |
| Napier |
 |
| Napier |
 |
| Napier, svačina na pláži |
Dozvídáme
se, že díky nepříznivému počasí je letos vše trochu opožděné a tudíž ani práce
není zatím tolik. Objíždíme pár nabídek, které jsme objevili na internetu a pár
dalších, které získáváme cestou, nicméně neúspěšně.
Lake Titura
Kousek severně od Napieru
je DOC tábořiště u jezera a my se tam rozhodneme strávit noc. Cestou tam se
zastavujeme na procházku původní buší, kde máme možnost obdivovat odhadem 800
let starou borovici bílou (kahikatea) a pár jejích mladších sester.
 |
| Kahikatea |
 |
| Kahikatea |
 |
| Kahikatea |
Tábořiště
je na pěkném místě kousek stranou hlavní silnice, která vede kolem jezera do města
Gisborne. Všude kolem jsou pastviny a na nich ovce a krávy, některé kusy
dokonce přímo na tábořišti. Ráno se na nás přichází podívat černá labuť a je
docela agresivní, asi chce něco k snědku, nebo je zmámená žabincem
v jezeře. Při příjezdu jsme se totiž dočetli, že se v jezeře
přemnožila nějaká řasa a je v něm zakázané koupání. V šeru při
příjezdu to tak nevypadalo, ale nyní vidíme jak je voda zelená, asi jako
v Orlíku koncem srpna. Vyrážíme se
projít na kopec nad jezerem, ale počasí nám moc nepřeje a skoro celou dobu
prší. Když se cestička vrací zpátky k jezeru, procházíme pastvinou
s koňmi, kteří si nás přijdou zblízka prohlédnout a nechají se krmit
z ruky. V tůňce jednoho z mnoha přítoků jezera spatříme několik
obřích pstruhů, kteří tu pravděpodobně uvízli při vyšším stavu hladiny
v jezeře. Možná se pro ně časem vrátíme s podběrákem.
 |
| Jezero Titura |
 |
| Labuťák |
Mangatutu hot springs
Následujících pár dní se snažíme shánět práci v Hawke´s Bay, v okolí Napieru a Hastings, ale nikde bohužel nikoho nepotřebují.
Za zmínku stojí jen výlet Kaweka forest parku, kde je DOC tábořiště u Mangatutu Hot Springs. V příkrém srázu kousek od kempu jsou dva bazénky, napájené vodou z horkého pramene. Vaříme si večeri na ohni (kvůli obavě z lesních požárů, se oheň smí rozdělávat jen někde, když už se to smí, jsou k tomu většinou určena nějaká zařízení, v tomto případě se jedná o kamínka na nožce, nízká podlouhlá krabice na jedné straně opatřená komínkem a na druhé otevřená, tudy se tam láduje dřevo, na nožce se dá otáčet, tak si jí můžete dle libosti nastavit proti větru, ten vám ohýnek v kamnech pěkně rozfouká), pak se s lahví vína a pár pivy nakládáme do horké vody v jednom z bazénků. Večery a noci jsou stále dosti chladné, tak nám horká voda přijde k duhu.
 |
Brodíme
|
Druhý den dopoledne, už na odjezdu si všímáme cedule s trekem podél řeky, který vede k jedné z DOC huts (což jsou boudy, kde platí podobná pravidla jako pro DOC kempy), dále pak přes řeku, která se překonává po zavěšeném mostě, k dalším horkým pramenům a bazénkům. Zjišťujeme, že se nejspíš nestihneme vrátit za světla, ale stejně se necháváme zlákat a vyrážíme na cestu. Pěšina vede divokou buší po břehu řeky, chvílemi stoupá prudce vzhůru, aby překonala kolmou skálu padající strmě do řeky, nebo se do ní zařezává římsou. Ze skalních ostrohů se nabízejí úchvatné pohledy na strmá úbočí údolí, jimiž se vine stříbrná stužka peřejemi zpěněné řeky.
 |
Trek na hot springs
|
 |
Mohaka river
|
 |
Mohaka river
|
 |
Mohaka river, výhled
|
 |
Trek na hot springs
|
Po dvou hodinách namáhavého pochodu dorážíme k DOC chatě a zkoumáme ji, je první kterou na svém putování potkáváme, tak jsme notně zvědaví. Nachází se v meandru řeky, je poměrně veliká (pojme odhadem pohodlně 20 nocležníků) a plně vybavená (dva plynové vařiče, plynová kamna). V hlavní sezoně je na ní neustále ranger, který má svou oddělenou místnost.
 |
Hut
|
 |
Hut zevnitř
|
Pokračujeme dále podél řeky, kde po chvilce narážíme na poměrně silný přítok, přes který se klene onen visutý most. Lávka vypadá nově a na první pohled velmi stabilně, když na ní vstupujeme, houpe se až dost.
 |
Visutý most přes přítok Mohaka river
|
Nakonec přicházíme k horkým pramenům Mangatainoka, bazénky jsou menší a voda se zdá být studenější. Jejich okolí je vyzdobeno díly návštěvníků, z pemzy vytvořených hlav a obličejů, které na nás shlíží ze stráně nad bazénky.
 |
Horký pramen
|
I přesto že se vracíme rychlým pochodem zpět, poslední půl hodinu jdeme ve tmě za světel našich čelovek. Dnes nám horká koupel a relax v bazénku pod kempem, přijdou opravdu vhod a uleví našim ušlým nohám.
 |
Hot pool
|
Žádné komentáře:
Okomentovat