Cape Kidnappers

Několik nocí trávíme v kempu v Cliftonu, který objevujeme při jednom z našich výletů za prací a jenž díky oceánem podemleté příjezdové cestě vypadá celkem zanedbaně a trochu strašidelně. Táboříme v něm na úplném konci, kde je útulné zákoutí s altánkem a kamínky na nožce, kryté proti větru od oceánu vyskládanou zídkou z kamenů a s nádherným výhledem na oceán a Cape Kidnappers. Ten se stává kvůli kolonii terejů cílem dalšího našeho výletu.



Za krásného slunného počasí vyrážíme po pláži, aniž bychom se před tím informovali, kdy bude příliv. Tato informace je pro tento výlet, velmi důležitá a špatné načasování, může mít fatální následky, neboť pláž, po které se celou dobu jde je z jedné strany ohraničená oceánem a z druhé strmými útesy v některých místech i přes sto metrů vysokými. Při přílivu je v některých místech pláž zcela pod vodou a vy se tak snadno můžete ocitnout v pasti. Ale nás uklidňuje fakt, že se na cestu vydávají další skupinky lidí a prohání se zde několik lidí na teréních čtyřkolkách a motorkách, navíc to vypadá, že moře ustupuje. 
Cesta na Cape Kidnappers
Cesta na Cape Kidnappers
Cesta na Cape Kidnappers
Cesta na Cape Kidnappers
Cesta na Cape Kidnappers
Cesta na Cape Kidnappers
Cesta na Cape Kidnappers
Dílo moře

Po několika kilometrech nejprve přicházíme k několika kusům skal, které tvoří výběžek do oceánu, na kterých spatříme první tereje. Otevírá se nám pohled na další táhlou zátoku, na jejímž konci teprve vidíme další výbězek pevniny tak dobře známý z fotografií v průvodcích Cape Kidnappers, pojmenovaný podle pokusu maorů o únos tahitského stevarda z posádky kapitána Jamese Cooka. Na ceduli se dočítáme, že hlavní kolonie je právě tam a zbývají nám už jen dva kilometry. Cestou narazíme na osamělého tuleně vyhřívajícího se na sluníčku na jednom z balvanů. Zvědavě si ho prohlížíme, ale když přicházíme příliš blízko, začíná na nás syčet. 

Tuleň
Tuleň
Před tím než mys začíná vybíhat do oceánu, opouštíme pláž a stoupáme na jeho temeno, kde se náhorní plošině rozkládá kolonie. Terejové se lidí příliš nebojí, pravděpodobně jsou tu na ně zvyklí. Navíc je to poměrně velký pták s velmi ostrým zobákem a tak ani neriskujeme chodit příliš blízko, abychom ostrost tohoto filetovacího nástroje neokusili na vlastní kůži. Prolétávají nám těsně nad hlavami, plachtíc v ostré podvečerní bríze vanoucí od moře, aby pak s žuchnutím přistáli mezi svými druhy na plošině. Kolikrát nás minou jen o pár desítek centimetrů. Je to úžasný pocit být těmto ptákům tak nablízku.
Cesta na Cape Kidnappers
Pohled na Cape Kidnappers
Pohled na Cape Kidnappers
Pohled na Cape Kidnappers
Kolonie terejů
Cape Kidnappers
Slunce se sklání k obzoru, tak vydáváme na zpáteční cestu. Škoda, že jsme žádného tereje nespatřili lovit. Terej krouží nad oceánem, když zahlédne pod hladinou rybu, vrhá se na ní z výšky až několika desítek metrů střemhlav a jako šipka mizí pod hladinou, do které se noří rychlostí nezřídka přesahující sto dvacet kilometrů za hodinu. Kvůli tak vysoké rychlosti nemá na zobáku nozdry jako ostatní ptáci a pod kůží na hrudníku má dokonce airbag.

Terej v letu
Kolonie terejů
Terej v letu
Vracíme se skoro za tmy a tak zůstáváme v kempu další noc, rozděláváme oheň v kamínkách podobných těm v DOC tábořišti u horkých pramenů. Mezitím co Klárka přikládá, vyřezávám vařečku z naplaveného kusu dřeva, neboť původní plastová z Warehouse vzala za své minulou noc při přípravě vajíček.

Picknik v kempu





















Žádné komentáře:

Okomentovat